Me ale ten elektorat propadlych hlasu neboli. Je to indikace, ze je zde stale roustouci protivaha vuci soucasnym stranam a povazuji to za dobre. Souhlasim s tim, ze demokracie je dynamicka. A jednou se nektere z malych stran prosadi.

Velke strany delaji politiku bulvaru, protoze nase spolecnost je bulvarni. (v podstate myslim, ze je jedno kdo volby zvitezi) Velmi zajimave nas vcera popsal jeden v cesku zijici Japonec, (hovoril o restauracich) „Problem je ten, ze vsichni kradou. Hoste kradou sklenice ci obrazky na stenach, personal okrada jak hosty tak majitele, majitele se okradaji navzajem“

Vetsina clanku co zde pisi jsou pesimisticke. Tento je optimisticky. Ze snad jednou prijde nova generace politiku a politickych stran a ze treba ti budou o neco lepsi (treba budou mit pro sve rozhodovani delsi horizont a nebude jejich cilem nakrast maximum hned po zvoleni

Jednak třeba posunutí těch 5% dolů, ale hlavně odstranit strach z volby malých stran. To je celkem jednoduché zajistit: v novém systému by člověk nevolil jednu kandidátku, ale dvě: hlavní a náhradní. Když by hlavní volba šla straně, která překročí hranici 5% – platí první volba. Když ne, když by první volba nesehnala těch 5%, platí volba druhá. Tím by skončil strach z volby malých stran. Sumarizace by byla složitější – ale výsledek by za to stál.

Jenže malé strany jsou bohužel především neschopné elementární dohody. Podívejte se na evropské volby – jak velký by byl elektorát všech propadlých hlasů?

Co se týče systému politiky „stranický/nestranický“ – vposledku to je jedno. Koncentrace moci je obecný princip. I když budeme volit v jednomandátových obvodech, vzniknou neformální koalice „kdo se s kým zná“.. Výhodou demokracie je jen snadnější možnost změny.

Na druhou stranu stranicky system je soucasna realita. Zlo se v nem jiz naslo a hezky si v nem lebedi. A jednim zpusobem jak ho omezit je vstup novych lidi do politiky s novymi idealy.

Jsou 2 moznosti jak do soucasne politiky vstoupit – skrze existujici stranu a to znamena podridit se organizaci dane strany a mozna i nechat se zlem zkorumpovat hned na zacatku. Nebo zalozit novou stranu a ziskavat si pro ni repekt (budovat novou moc)

Horizont pro stanovovani cilu se muze prodlouzit. Soustredeni moci zde bude vzdy. Souhlasim, ze moc korumpuje, ale zaroven verim, ze moc eroduje taktez. Proto treba verim, ze jednoho dne stranicky system jako takovy uplne vymizi. Ale zatim jeste cas neprisel.

Pokud hledam co v soucasne situaci delat tak volit tu stranu, jakou chci. Napriklad jestlize je namocena do nejakych skandalu, zneuziva tedy sve postaveni, tak je to velmi dulezity faktor pro me rozhodovani.

Nejvetsim nepritelem svobody a spravedlnosti je podle me lhostejnost a strach. Jsou to 2 vlastnosti, ktere se darilo behem komunistickeho rezimu velmi dobre sirit. Nase spolecnost je vychovana strachem a lhostejnosti.

Proto fandim lidem co jdou do zakladani novych stran. Protoze nejsou lhostejni a neboji se. Tedy 2 vlastnosti, ktere omezuji zvuli monopolni ci oligopolni moci.

Nabyl jsem volnosti v tom obecném slova smyslu – pohybovat se , vyjadřovat, myslet, nadýchnout se. Můžu dělat (i nedělat) co chci, mohu cestovat, mohu se snažit se seberealizovat bez ideologických omezení. Kdo nezažil nesvobodu, těžko může pochopit, co přinesla svoboda.

Na druhou stranu jsem ztratil víru ve spravedlnost. Ne, že by předtím za nesvobody nějaká nezávislá spravedlnost existovala. Nicméně existovala víceméně zřejmá nespravedlnost a od té jsem si jakousi naivní negací odvodil, jak by měla fungovat spravedlnost. Domníval jsem se, že se budu bez omezení moci zúčastňovat různých utkání a soutěží (podobně jako třeba ve sportu), kde budu-li lepší, uspěji a pokud ne, budu mít úctu k těm lepším, k jejich výkonům i výsledkům a bude mne to motivovat k tomu, abych na sobě více pracoval a snažil se jim ve férovém soupeření vyrovnat.

Ten pocit svobody férové spravedlnosti jsem ztratil.