Zneužívat a překrucovat zákony ve velkém jsme se naučili v dobách komunismu a možná je to částečně i pozůstatek naší Rakousko-Uherské minulosti. Jakmile jsme po revoluci začali vytvářet nové společenké instituce, skupinky bezkrupulních dravců se vždy slétly na cokoliv vznikajícího, aby to naprosto zlikvidovali. Tito dravci rozkradli banky takovým způsobem, že finanční fungování společnosti musí zajišťovat banky ze zahraničí. Dále tito lidé rozkradli kupónové fondy a rozvrátili tak kapitálový trh na dlouhou dobu, což mimo jiné vedlo k tomu, že opět nejefektivnější kapitál přicházel pouze ze zahraničí, diky čemuž drtivá většina firem je v zahraničních rukou. Do státní byrokracie zanesli korupci a tak na mnoho let, možná i generací zajistili její omezenou funkčnost.
Pak, zdá se, že se někteří dravci slétli na profesi exekutorskou. Jedná se o profesi, která by měla být ve společnosti velmi vážená. Právě exekutoři jsou velmi důležitým článkem v celém právním systému společnosti. Zajišťují vymahatelnost práva tak, že ochraňují věřitele a jejich majetek a tak umožňují tržní směnu. Za tuto činnost by měli být velmi dobře odměňování, aby byla zajištěna jejich nezávislot. Na druhou stranu tito lidé nemohu být jinak výdělečně činní, neboť jejich objektivita by byla narušena.
Najednou se člověk dozvídá, že někteří exekutoři činní jsou a navíc v oblasti realit. Přičemž mnohdy jsou to právě exekutoři, kteří navrhují dražby. Jak pak může být zajištěn konflikt zájmů? Jak pak mohu věřit tomu, že exekutor je ten, který mě chrání? Fakt, že mnozí exekutoři působí v oblasti realit na mě působí, že ve skutečnosti jsou mnozí exekutoři spíše nositeli bezpráví?
Porušování pravidel při exekutorské činnosti mi příjde, že je i horší než nějaký pouliční zlodějíček, protože zde se likviduje víra v celý právní systém a tlačí to naši zemi mezi banánové republiky neschopné vlastní suverenity. Na něco takového je třeba poukazovat a snažit se vymítit.